Žádný desetibojař není úplně zdravý, říká se s oblibou mezi vyznavači nejvšestrannější atletické disciplíny. Jenže Adam Sebastian Helcelet v posledních měsících toto rčení potvrzoval až přespříliš. Proto jel na víkendový mítink do anglického Hexhamu s mírnými obavami.

Radost Adama Sebastiana Helceleta během halového mistrovství Evropy v atletice.

Vlastimil Vacek, Právo

Ne snad, že by se bál, zda je v jeho silách limit pro mistrovství světa 8075 bodů, na který měl týden před uzávěrkou nominace jediný pokus. „Byl jsem nervózní kvůli svému tělu, aby vydrželo,“ přiznával třiadvacetiletý desetibojař. A po dvoudenním boji na malém stadiónku se mu ulevilo. Tělo vydrželo, limit padl, součet 8148 bodů byl jeho druhým nejlepším v kariéře.

Desetiboj, v němž neměl konkurenta, mu dal zabrat. „Po každém desetiboji jsem hotovej, ale teď extra. Bolí mě celé tělo, achilovku jsem cítil i během závodu, ale myslím, že přežila.“

Problémy začaly před dvěma lety

Právě šlacha na levé noze mu dávala notně zabrat v posledních měsících. Jenže prapůvod jeho trablů zřejmě leží už ve zranění před dvěma lety. Tehdy při tyčkařském tréninku špatně dopadl, přetrhal si vazy v kotníku a nemohl odcestovat na světový šampionát do Moskvy.

„Sice mě teď kotník nebolí, ale když se blbě odrazím, hnu si s ním, pak mu podvědomě ulehčuju a vzniká větší nápor na achilovku. K tomu jsem měl v těle zánět,“ vypočítává.

Trable se projevily už v hale před evropským šampionátem v Praze. „Tam jsem si to zhoršil hodně, pauza se minimálně o měsíc protáhla,“ připouští Helcelet. Jenže rozhodnutí absolvovat šampionát v domácím prostředí si těžko může vyčítat… „Vedl jsem evropské tabulky a nikdy se necítil tak dobře jako v hale. Nedokázal jsem si představit, že bych nestartoval,“ říká.

Pomohli doktoři i úprava stravy

A tak svěřenec Josefa Karase dlouho jen bezmocně pozoroval, jak pomalu se stav jeho achilovky lepší. „Skoro vůbec. Hlavně v Africe to bylo psychicky náročné. Věděl jsem, že na překážkách bylo riziko, že bych si achillovku utrhl, bylo to nebezpečné,“ vyprávěl.

Po návratu se z něj stal pravidelný host ordinací. „Hodně mi pomohl doktor Nedělka, pak jsem chodil do Endaly na regeneraci, kde jsem si nechal udělat potravinovou intoleranci,“ zmiňuje další klíčový moment svého návratu. „Do té doby jsem stravu tolik neřešil, ale tohle mě nakoplo,“ pochvaluje si cestu, kterou se vydal po vzoru své přítelkyně Denisy Rosolové.

A tak teď už může směle vyhlížet srpnový světový šampionát v Pekingu. „Nechci to zakřiknout. Ale v Anglii jsem neměl soupeře, nebyl jsem zcela fit a vyzávoděný. Když vyladím formu, můžu se za měsíc zvednout třeba až o 300 bodů,“ doufá Helcelet.